Jungovský model pro duševní růst a vývoj se nazývá individuace. Ta je naším úkolem ve středním věku, pokud se chceme stát sami sebou, žít s pocitem naplněného života a být přínosem pro druhé.
V dětství a mládí mají pocity viny za úkol adaptaci dítěte do společnosti a umožňují mu zdravý vývoj a úspěch. Dítě už od batolecího věku má tendenci zkoumat svět a překračovat tak hranice, které mu stanovují rodiče a vychovatelé. Když je překročí příliš, rodič, který má v dětských očích absolutní, božskou autoritu, se na dítě rozzlobí, a to cítí vinu.