Blog

Přichází sympatická mladá žena J., která chce založit rodinu, ale trápí ji vztah s matkou, která je velmi náročná, kritická. Klientka má k rodině velmi silný vztah, ale každá návštěva rodičů začíná i končí velkým stresem, hádkou a pláčem. Připadá mi jako bezmocné dítě. Přitom se jedná o velmi úspěšnou, vzdělanou, samostatnou a schopnou  ženu. Matka jí však má tendenci mluvit do života, vše musí být podle ní. Jakýkoliv pokus o odpor, o pochopení jejich potřeb, plánů nebo snaha domluvit kompromis končí výčitkami a scénami. Partner je silná osobnost, a i když se snaží být dobrým budoucím zetěm, není ochoten hrát roli poslušné loutky a přihlížet, jak tato situace začíná ohrožovat jejich vztah. J. trpí i zdravotně, dle lékařů bude mít problémy počít dítě, přicházejí zranění.

Přichází ke mně klientka M., které se zhroutil život. Byla účastníkem nehody, při které zemřela  její kamarádka. Stalo se to díky jejich riskantnímu chování v opilosti. Klientka trpí flashbacky, úzkostnými a depresivními stavy, není schopná fungovat v rodině, v práci. V nejhorších stavech pomýšlí i na sebevraždu.

Práce s traumatem: Pracujeme nejprve na základní stabilizaci, držení pomocí našeho vztahu, budování podporující a nesoudící, empatické vnitřní mateřské postavy, podpoře Já, zmírnění úzkostí. Pomáhají vzpomínky na láskyplné osoby v jejím životě, dechová cvičení a práce se srdeční čakrou, se sny a se symbolickou metodou Sandplay (Pískoviště). 

Jungovský model pro duševní růst a vývoj se nazývá individuace. Ta je naším úkolem ve středním věku, pokud se chceme stát sami sebou, žít s pocitem naplněného života a být přínosem pro druhé.

V dětství a mládí mají pocity viny za úkol adaptaci dítěte do společnosti a umožňují mu zdravý vývoj a úspěch. Dítě už od batolecího věku má tendenci zkoumat svět a překračovat tak hranice, které mu stanovují rodiče a vychovatelé. Když je překročí příliš, rodič, který má v dětských očích absolutní, božskou autoritu, se na dítě rozzlobí, a to cítí vinu.